Jdi na obsah Jdi na menu
 


N í z k á    S r b s k á
 
Na této stránce budou postupně prezentovány informace, fotografie a jiné o Nízké Srbské. Pro lepší přehled se orientujte dle obsahu.

 
Obsah :
 

Fotogalerie :

  • Historicé fotografie - najdete v fotogalerii. Zde budou postupně doplňovány.
  • Současné foto - Předpoklad pořízení fota po roce 2000 (zatím ve výstavbě, budou taktéž ve fotogalerii)

Další odkazy :

Poslední doplnění proběhlo dne 22.3.2010, pokud by měl někdo cokoliv na doplnění, rádi toho využijeme.

Doplněno bylo : Historické foto


Současný neautorizovaný znak vidíte vlevo nahoře. Při tvorbě znaku jsme vycházeli z otisku razítka obecního úřadu v Nízké Srbské.
Obrazek


 První zmínka o vzniku obce Nízká Srbská se datuje k roku 1254.

 

 

 

  Roku 1254 odevzdal opat Martin les při potoce srbském čili Stekelnici věrnému svému Utěchovi, aby jej vymýtil a osadil lidmi. Za to měl mít dědičnou rychtu (čili šolcovnu) a mlýn v nové osadě. Prvních 16 let měli být osadníci prosti všech platů, po 16 letech pak měl každý lán platit po půl hřivně stříbra a po šesti korcích obilí, to je po dvou korcích pšenice, žita a ovsa. Z každého šestého lánu měly však tyto dávky náležet rychtáři čili „šolcovi“. Tomu se říkalo „osazování podle německého práva“. Tak vznikla obec Nízká na pravém břehu potoka zvaného Srbským. Podle nejstaršího urbáře břevnovského kláštera z roku 1409 se rozeznávala Srbská dvojí: Velká a Malá. Velkou Srbskou nazývala se nynější Nízká Srbská, která celá náležela k Polici; Malou byla část vsi Vysoké Srbské, potokem oddělená, která příslušela k Policku. Ostatní celá ves Vysoká Srbská náležela k panství náchodskému. Název SRBSKÁ vznikl ze starého listinného názvu „ZRIBSCA“ voda (dle hojnosti ryb), vesnice pak byla nazvána podle potoka „Srbská“. Jiný původ názvu je prý od srpu, kterého se používalo při žních na zdejších úrodných polích: „SRP-ská“. 

 

 V urbáři břevnovského kláštera (urbář je soupis poddanských povinností) z r. 1406 je zmínka o tom, že Velká (Nízká) Srbská měla 6 lánů, 7 prutů a čtvrtku půdy; kdežto Malá Srbská (část Vysoké Srbské) měla jen 4 pruty polností. Lán měl tehdy 60 – 70 korců, 7 prutů a 1 čtvrtku. Z každého lánu polí platili hospodáři vrchnosti 20 grošů ročně, a to 10 o sv. Jiří a 10 o sv. Havlu a odváděli po půldruhém korci obilí (asi půl korce žita, půl korce pšenice a půl korce ovsa) a po 2 slepicích o narození Panenky Marie a o Vánocích a po 12 vejcích na Velikonoce. Podle privilegia opata Martina z r. 1254 měl mít tamní šolc šestinu důchodů kláštera; to však už roku 1406 neplatilo. Z privilegia rychty nízkosrbské je také vidět, že úrok peněžitý a obilný byl původně větší než později. Po r. 1406 byly sníženy platby a za to byla zavedena povinnost robotní. Z toho vyplývá, že tamní hospodáři nebyli s to platit hotově své dávky a proto na sebe raději vzali těžší úděl roboty. Úplně osvobozen od robot i plateb byl šolc neboli rychtář; ten byl jen povinen službou vojenskou. V té době stávaly v Nízké Srbské dva mlýny, jeden z nich patřil do roku 1406 k šolcovně. Tyto mlýny klášter prodal právem zákupním pod roční nájemné; mlynáři za to odváděli vrchnosti ročně po 6 groších. Podle urbáře z r. 1727 platil nájemce tzv. hořejšího mlýna 35 zlatých a tzv. dolního mlýna 67 zlatých 40 krejcarů. Hořejší mlýn koupil r. 1721 opat Otmar od sedláka Lukáše Klimše zpět. Kdy jej sedlák Klimeš koupil, není známo. Dolejší mlýn patřil pravděpodobně svobodníku. Později přibyly ještě další tři mlýny, celkem jich bylo pět. Čtyři se dochovaly do r. 1918. Později byly tři z nich přeměněny na vodní pily. Zůstal pouze mlýn Martincův. Ševcův mlýn – nyní u Dostálů za lesem – zanikl.

 

 Malá Srbská zanikla už někdy v 16. století; pusté statky skoupili vysokosrbští; zato polnosti, ležící blíže k Velké (Nízké) Srbské, nízkosrbští.   

 

  Roku 1657 uzavřel opat s vysokosrbskými, kteří byli tehdy poddanými panství náchodského, smlouvu, těchto pustin se týkající; později (r. 1670 a 1684) jim však opat Tomáš tuto držbu vypověděl a odevzdal je nízkosrbským a bezděkovským, poddaným panství polického. Z toho vznikl spor, který byl teprve r. 1718 tzv. rektifikační komisí vyřízen. Skončil přiznáním práva vrchnosti polické.

 

  V roce 1680 byly na Policku a Broumovsku selské bouře. Po jejich potlačení byli v Broumově mnozí sedláci krutě potrestáni. Byli mezi nimi i čtyři občané Nízké Srbské, kteří byli odsouzeni k práci na výstavbě pevností.  

 

  Roku 1727 měla Nízká Srbská podle urbáře z téhož roku, 11 1/2 sedláků a 21 domkářů; za 1 1/2 sedláka se počítal Lukáš Klimeš, jehož hospodářství pak přešlo na rodinu Plných. Jedna chalupa přibyla v Nízké Srbské někdy v letech 1654 – 1727.

 

 Ves spravovala obecní majetek společně a společně ho i užívala. Byly to pastviny a lesy a také „draha“, to je půda původních zemských stezek, kterých se již přestalo používat. Taková zemská stezka, jediný komunikační prostředek 19.století, vedla od polického pivovaru přes nynější Zákopanici k „Lipce“, odtud k Nízké Srbské, k potoku Trnkavě, kus potokem, potom vzhůru po stráni, pak příkře k Sedmákovicům a ke Slanému. Odtud dále do Kladska. 

 

 Poddanské povinnosti se v 17. a 18.století proti povinnostem z předešlých století značně změnily – méně se platilo, zato však bylo více naturálních dávek a roboty. To je důkazem, že se hospodářská situace zemědělců na Policku znašně zhoršila.. V Nízké Srbské byl svobodníkem jen tzv. dolejší mlynář. 

 

 Sedmiletá válka zasáhla i Nízkou Srbskou; tak např. začátkem srpna 1758 utábořila se tu na polích mezi Nízkou Srbskou a Bezděkovem pruská armáda i s králem Bedřichem II., který přebýval v Radešově. Po válce projel 3.července 1766 Nízkou Srbskou se svými generály i císař Josef II.

 

 Po potlačení selské rebelie r. 1775 a po vydání tak zvaného Tolerančního patentu nastal v Nízké Srbské stavební ruch. Obyvatelé se množili, selské statky nestačily, proto se přistavovaly chalupy. Zprvu ke statkům, později na volnějším místě. Tak vznikala vesnická třída chalupníků. Chalup ve vsi přibývalo po třicetileté válce a zejména po vydání Tolerančního a Robotního patentu. 8. dubna 1777 byla vyměřena Karlu Merchalovi zahrada nad stavením, od okapu 8 loket šířky, od sklepu až po úhel a od úhlu dolů až do rohu 5 loket od vrby a 7 loket od potoka. 17.dubna 1777 si místo od obce pro chalupu vyžádal Matěj Ducháč. Za místo dal obci 8 kop. Také dal sousedům na truňk piva. V té době byl rychtářem Václav Hornych. Konšelem byl Tobiáš Plný, nástupce v živnosti Václava Klimše. Stejným způsobem požádal a získal místo pro chalupu i Jakub Hrubý. A tak tu sousedili: sedlák Tobiáš Plný a chalupnící Matěj Ducháč, Tobiáš Hornych a Jan Jelínek.         

 

  Když nedocházelo úřední povolení k otevření mlýna, jel roku 1845 pradědeček majitele mlýna č. 39 Jan Plný „na hnojnicích“ do Hradce Králové. Tam někde viděl poprvé orat Veverkovým ruchadlem. Protože rozuměl kolářství a tesařství, ruchadlo si nakreslil a doma s machovským kovářem Foglarem ruchadlo vyrobili. V roce 1846 se tak poprvé v Nízké Srbské oralo ruchadlem.

 

 Roku 1872 vypukla epidemie černých neštovic. V Nízké Srbské na ni zemřelo 26 lidí. 

 

 Cesta z Bezděkova do Nízké Srbské a dále do Machova byla postavena v letech 1884 a 1885. 

 

 Roku 1910 měla Nízká Srbská 100 domů a 483 obyvatele.

 

 Roku 1921 zaujímala Nízká Srbská katastrální plochu 446 hektarů, čítala 106 domů s 505 obyvateli, z toho bylo 256 mužů a 249 žen, 493 Čechů a 11 Němců, 419 příslušníků církve československé, 69 katolíků, 10 evangelíků a 5 osob bez vyznání.

 

 V roce 1926 byl za starostování Antonína Krále do Nízké Srbské zaveden elektrický proud.

 

 V srpnu a září 1928 byl za 450.000 Kčs zaveden vodovod. Polovinu nákladů platila obec (měla půjčku na 6% úrok) a druhou polovinu pokryly státní dotace. Tehdy byla pro obec s 500 obyvateli, jakou v té době Nízká Srbská byla, propočtena tato předpokládaná denní spotřeba vody: pro 500 obyvatel k pití, mytí, praní, vaření a podobně 20 litrů na 1 obyvatele, to je 10 m3; pro 26 koní a 250 kusů hovězího dobytka po 50 litrech, to je 13,8 m3;  pro 160 kusů vepřového dobytka, koz a podobně po 15 litrech, to je 2,4 m3 denně. Celková předpokládaná denní spotřeba obce byla asi 26 m3. Protože se jednalo o skupinový vodovod, byla cena 1 m3 vody 1 Kč. Poplatky za odběr vody šly do obecní pokladny. 

 

 Roku 1930 byla katastrální plocha obce stejná (446 hektarů). Počet domů stoupl na 117, počet obyvatel ale zůstal téměř stejný (504 osob); z toho bylo 497 Čechů, 4 Němci, 357 příslušníků církve československé, 127 římsko katolíků a 8 osob bylo bez vyzvání.  

 

 V letech 1931 - 1933 byla nákladem 800.000 Kč postavena nová silnice od hospody v Nízké Srbské směrem ke Kozínku. Většina prací, kromě válcování parním válcem, se dělala ručně. Všechen potřebný materiál se vozil koňskými povozy. Protože v té době byla světová hospodářská krize, našlo zde práci mnoho nezaměstnaných z blízkého okolí.

 

 Ve čtvrtek 1.září 1938 byla navečer velká voda. Na mnoha místech musel být z chlévů vyveden dobytek. Voda nadělala mnoho škody. Za týden v sobotu se velká voda opakovala, byla ještě větší i s většími škodami.  V roce 1951 došlo ke sloučení obcí Nízké Srbské, Machova a Lhoty, později přibyl i Bělý.

 

 V roce 1958 bylo v Machově založeno Jednotné zemědělské družstvo, prvním předsedou byl Josef Petera. Družstvo se pak sloučilo s družstvy v Bělém, Bezděkově a Radešově.   

 

 V roce 1881 byl ustaven první spolek dobrovolných hasičů v Nízké Srbské. Na první valné hromadě 4.května 1881 se prvním starostou sboru stal Alexander Slanžovský.

 

 Na této valné hromadě slíbilo rukou dáním starostovi sboru poslušnost 21 členů, kteří současně slíbili přispívat každoročně 15 krejcarů. Při slavnosti jeho založení bylo pohoštěno na 400 dětí koláči.

 

  V roce 1883 měl sbor již 45 členů. Hasičský sbor vlastnil jednu ruční čtyřkolovou stříkačku a dvě berlovky. Kvůli různým tahanicím mezi sborem a obecním výborem se sbor 16.března 1908 rozpadl. V červnu na mimořádné valné hromadě došlo k dohodě a obnovení činnosti. Také byla za 3.000 korun zakoupena nová stříkačka.

 

  Od 6.března 1914 do 27.ledna 1919 nebyla kvůli 1.světové válce vyvíjena žádná činnost. Z války se nevrátili tito členové sboru: Augustin Maroul, Josef Martinec, Josef Téra, František Jansa, Antonín Hofman a Jan Hubka.

 

 V roce 1924 byla za 20 604 korun zmotorizovaná stávající ruční stříkačka. Na zmotorizování stříkačky poskytla sboru půjčku místní Kampelička. Počet členů stoupl na 85.

 

 Zdrojem příjmů bylo pravidelné pořádání plesů, masopustních, pouťových a posvícenských zábav. Hasičský sbor představoval stabilitu spolkového života. 

 

 V roce 1941 byla zakoupena nová moderní motorová stříkačka DS -16 od firmy Stratílek Vysoké Mýto. Na zakoupení této stříkačky byla provedena mezi občany Nízké Srbské dobrovolná sbírka. Vyvstal problém, jak tuto stříkačku přepravovat. Z Nového Hrádku bylo zakoupeno osobní auto Škodovka, které bylo obětavostí členů přestaveno na požární vozidlo.

 

 V roce 1948 bylo zakoupeno německé bojové vozidlo značky Krupp. Koupě byla provedena za finanční prostředky sboru. Vozidlo bylo za 95 000 Kč s pomocí odborné firmy přestavěno na kryté. Tuto částku později uhradil ONV Broumov. Původní auto, tak zvaná Škodovka byla předána kamsi na Slovensko.

 

 Po sloučení obcí v roce 1951 došlo i ke sloučení požárních sborů. Sloučení nemělo dlouhého trvání. V roce 1956 se vše vrátilo k původnímu rozdělení.

 

 V roce 1961 byla požárnímu sboru v Nízké Srbské přidělena Tatra 805. Starý vůz Krupp byl předán do požárního sboru Žabokrky. Byla zajištěna stříkačka PS-8, která byla zabudována přímo do vozu.

 

 13. a 14.června 1981 proběhly oslavy u příležitosti 100 let od založení sboru dobrovolných hasičů v Nízké Srbské. Oslav se zúčastnilo 1400 lidí.

 

 Na výroční valné hromadě v prosinci 1983 vyvstal požadavek na postavení nové hasičské zbrojnice. Řešilo se kde, jak a s kým zbrojnici stavět. Na mimořádné členské schůzi bylo rozhodnuto postavit zbrojnici u hřiště na bývalém smetišti. Stavělo se v akci „Z“. Stavět se začalo 19.října 1985 a v prvním pololetí 1987 byla zbrojnice hotova. 23.srpna 1987 byla slavnostně otevřena. Při její výstavbě bylo členy sboru zdarma odpracováno 6254 brigádnických hodin.

 

 V roce 1988 se díky Drůbežnictví Xaverov podařilo zakoupit ze Stavostroje Nové Město nad Metují starší autocisternu. Byla získána i stříkačka PS-12. Další stříkačka PS-12 byla později zakoupena za 38.000 korun z vlastních prostředků – za finančního přispění kolegů ze Lhoty a výnosu sbírky mezi členy sboru. 

 

 Nyní ve sboru již několik let dosahují velmi dobrých výsledků mladí hasiči. Třikrát se stali přeborníky okresu a postoupili do krajského kola soutěže v požárním sportu. 

 

 V roce 1896 byla za jeden milion korun postavena Obecná škola.   

 

 V letech 1898 – 1922 působil na této škole jako řídící učitel tehdy již dobře známý Jaroslav Petr (zemřel 24.října 1922 ve věku 61 let). Byl to pokrokový učitel, pedagogický spisovatel, kritik, kulturní pracovník a několik let i starostou hasičského sboru. Do našeho kraje přišel v roce 1882, zasvětil mu 40 let svého života. 26.října 1947 mu byla na škole slavnostně odhalena pamětní deska.      

 

 Rozpočet místní Obecné školy na rok 1931 činil 8.995,-- Kčs a byl hrazen z obecní pokladny.

 

 Plat definitivní učitelky v roce 1931 činil 11.640,-- Kčs ročně. Z toho 9.000,-- Kčs bylo za výuku 21 vyučovacích hodin týdně a 2.640,-- Kčs za 4 hodiny docházení týdně pěšky do Machova, Bělého a Bezděkova. 

 

 Ve školním roce 1934 – 1935 navštěvovalo zdejší dvoutřídní obecnou školu celkem 55 dětí, z toho 27 chlapců a 28 dívek. Byly i roky, kdy školu navštěvovalo více jak 80 dětí. Ve školní budově byly v té době dvě školní třídy, byt učitelky, byt řídícího učitele, kabinet a obecní kancelář.

 

 Dne 2.června 1935 se konal hasičský župní sjezd župy „Metuj“ na zahradě pana Josefa Hrubého. Cvičil také dorost u domu paní Kynclové. Na sjezdu přednášel učitel Josef Křelina, okresní vzdělavatel hasičstva.

 

 6.prosince 1935 se konaly v obecní kanceláři volby do obecního zastupitelstva. K volbě bylo oprávněno 324 voličů, voleb se jich zúčastnilo 303. Navrženi byli kandidáti 6 politických stran. Zvítězila Republiková strana zemědělského a malorolnického lidu a Domovina domkářů a malorolníků, která získala 114 hlasů a tím i 6 mandátů. Na základě výsledků voleb se 3.dubna 1936 konala volba obecní rady. Starostou obce byl zvolen rolník Antonín Hrubý z Občanské strany.

 

 První zmínka o vyhotovení písemností psacím strojem je uvedena pod datem 23.listopadu 1937, kdy z kanceláře okresního školního inspektora v Náchodě došly strojem dvojmo psané rozvrhy učiva za částku  32 Kčs.

 

 Ke konci roku 1948 byla Obecná dvoutřídní škola zrušena a žáci převedeni do Základní devítileté školy v Machově.

 

 V Nízké Srbské byla zastoupena snad všechna v té době nezbytná řemesla: zámečník, 2 kováři, sedlář, klempíř, 2 krejčí, korábář, 2 truhláři, 2 tesaři, pekař, řezník, holič, švec, kameníci. Bylo zde 11 sedláků,  7 textilek, 4 mlýny, továrna na výrobu barev, 4 obchody, 2 trafiky, 3 hospody a 3 pily. Na jednu z pil byl v roce 1947 zakoupen starší katr. Ten je dodnes v provozu.

 

 V roce 1908 postavil Žid Hermann Straetz textilku. Bydlel v Hronově a v Nízké Srbské koupil od Františka Plného statek č.p. 89. Obchod zprostředkoval Roman Winter, kolář z Machova. Továrna byla uvedena do chodu v roce 1909. Byla postavena strojovna, lokomobila s výkonem 87 koňských sil a dynamo k výrobě elektrického proudu, v Nízké Srbské ani v Machově nebyl tehdy elektrický proud zaveden. Tkalo se na 55 mechanických stavech (každý dělník tkal na 2 stavech), byly tu i stroje soukací. Hotové zboží se vozilo do mandlu na Kozínku a do Žabokrk. Mistři bydleli v budově statku, který byl i se stodolou zachován. Vše se vozilo koňskými potahy. Uhlí se vozilo z nádraží nebo z dolu v Chlívcích nebo ve Žďárkách.V továrně pracovalo 55 lidí.

 

 Kvůli daním byla nejspokojenější samospráva Nízké Srbské. Daně plnily obecní pokladnu, o to méně platili nízkosrbští poplatníci.

 

 V roce 1917 zemřel zakladatel továrny Hermann Straetz a továrnu převzal jeho zeť Emilián Löwennbach (lidé mu říkali Lenbach), také Žid.

 

 Rok 1919 – už pracuje 66 stavů. Tká se široký sortiment látek – například matracovina, sypkovina, lůžkoviny, látky na utěrky a ručníky. To vše podle momentálních požadavků odběratelů. Pro případ okamžitých dodávek musela být většina sortimentu stále na skladě.

 

 Rok 1921 – továrna se rozšířila o druhý sál.

 

 Rok 1923 – začínají pracovat odbory. Ty prosadily, že ženatý zaměstnanec dostává ročně 10 metrů a svobodný 6 metrů látky zdarma. Továrník si koupil auto a najal řidiče. Zřídil vlastní telefonní linku mezi továrnou v Nízké Srbské a kanceláří v Hronově – bylo to velmi nákladné.

 

 Rok 1924 – nákup dalších nových strojů.   

 

 Rok 1925 – nákup nového nákladního auta. Pracuje zde už 89 lidí.

 

 Obec Machov se zadlužuje, v Nízké Srbské občané díky továrně téměř nevědí o poplatcích a obec prosperuje.

 

 Rok 1928 – přístavba jednopatrové budovy, strojovny, kotelny a komína. Z cihelny v Polici nad Metují je dovezeno 140.000 kusů cihel. Protože byl továrník velmi šetrný, musel všechny cihly technik Pavel Weissar přepočítat. Zedníci a tesaři měli 4 – 4,50 korun na hodinu, přidavači 2,80 – 3 koruny. Pracovní doba ve stavebnictví byla 59 hodin týdně.Při výstavbě jednopatrové budovy zapomněli postavit výtah. Proto potom museli do 1.poschodí vynášet všechen výrobní materiál ručně. Nejvíc se nadřel pan Vojtěch Kyncl.

 

 Platy některých zaměstnanců: ředitel 5.000,-- korun měsíčně, vrchní mistr 2.500,--, technik 1.100,--, mistr 317,-- čistého týdně, sukařka osnovy 130,--, sukařka útku 160,--, tkadlec 180 – 200,-- korun. Hodinový plat byl tehdy nejméně 2,50 korun na hodinu - nesmělo se přeplácet. 

 

 Pro srovnání uvádím několik cenových údajů z té doby: tmavá žemle stála 20 haléřů, rohlík 25 haléřů, 1 litr mléka u sedláka 60 – 70 haléřů, 1 kg másla 8 – 10 korun, 1 kg margarinu 9,20 – 12,80, l kg bůčku 8,--, 1 kg uzeného 18 – 22,-, 1 kg hovězího 14 – 18,--, 10 párků 8 – 10,--, veka chleba 4,--, velký bochník chleba 7,--,  1 kg rýže 2,80 – 3,--, l kg tvarohu 3,50 – 4,--, jedno vejce 55 – 65 haléřů, l kg starých brambor 60 – 70 haléřů, nových 1,80 korun, talíř polévky 80 haléřů, půllitr piva1 korunu padesát, metrák pšenice 112 korun, sele na výkrm 200 – 300,--, metrák vápna na hašení 32,-- a metrák cementu 38,--. Nejlevnější Baťovy polobotky stály 39 korun, pánské kolo 399, dámské 499 a nejlevnější osobní automobil stál tehdy 25 000 korun.

 

 Rok 1929 - pracuje 106 stavů. Mnoho tisíc metrů žakarské matracoviny bylo dodáno do Maďarska. Nic z toho nebylo zaplaceno.

 

 Rok 1930 – továrník půjčoval dělníkům na stavby rodinných domků. Po dokončení stavby byly splátky 25; 40 nebo 50 korun týdně. Výška splátky byla podle toho, zda z rodiny v továrně pracoval 1 nebo 2 lidé.

 

 Rok 1934 – není práce, pracuje se jen 5 dní v týdnu = 42,5 hodiny. Kdo je v odborech a platí plné příspěvky, dostává v případě nezaměstnanosti podporu ve výši 120,-- korun týdně. 

 

 Rok 1937 – továrna jede naplno, pracuje se na 112 stavech. Jistému židovskému obchodníkovi bylo do Brazílie dodáno 150.000 metrů látek na ručníky a utěrky.

 

 Rok 1939 – roční výroba činí 700.000 metrů látek. Začíná se topit ostravskými kaly. Koupili jich 10 vagonů – l q za 1 korunu 70 haléřů. S jejich spalováním byla plná spokojenost. 

 

 Rok 1939 – továrník koupil od Žida z Náchoda a rozdal dělníkům: pro čtyřčlennou rodinu 50 kg mouky, pro vícečlennou rodinu 70 kg mouky. Koupila se také velká zásoba výrobních surovin – o 7 vagonů víc než jindy – za 4 miliony korun.

 

 V únoru 1940 přijeli Němci a továrnu zabrali. Židy (majitele Lenbacha a ředitele Sterna) ihned vyhodili. Továrnu pak vedl nejstarší úředník, sálmistr Klikar. Pracuje 110 zaměstnanců.  

 

 K 30.červnu 1940 byla zastavena výroba a všichni dělníci propuštěni.

 

 V roce 1942 – 1943 zde má pan Kosinka z Náchoda sklad obilí.

 

 Na přelomu let 1944 a 1945 chce továrnu koupit Břetislav Kubeček z Hronova.

 

 Po válce se textilka opět rozjela. Po jejím znárodnění se nejprve jmenovala Meta a později byla přejmenována na Vebu s pořadovým číslem 6. 

 

 Textilní závod – stále Veba – pracuje dodnes a to bez podstatnějších stavebních úprav. Bez stodoly stojí a je využíván i bývalý statek. Stále se topí uhlím. Pracuje se na 78 stavech a je zaměstnáno 60 lidí. Stavy jsou   ruského a švýcarského původu. Pracuje se na tři směny a jedna tkadlena obsluhuje 15 – 16 stavů. Pro porovnání – v roce 1969 zde pracovalo 157 lidí. Vyrábí se lůžkoviny a devět druhů tkaných ubrusovin. Denně se utká asi 6 km zboží různé šíře. Je zde pouze tkalcovna, veškeré zboží se vozí do úpravny v Broumově – Olivětíně. Převážná část zboží jde na export do Německa, Dánska, Řecka a USA. 

 

 Po pádu komunizmu v listopadu 1989 nastává řada změn. Všude se začíná soukromě podnikat, v Nízké Srbské hlavně v malém. Vzniká tu firma Hašpl, výroba hřebíků. Později, kvůli velkému rozvoji a malým výrobním prostorám, se stěhuje do Velkého Poříčí. Také vzniká firma Pavel Hofman, výroba kuchyní. Ta se také ze stejného důvodu stěhuje od bývalého objektu JZD v Machově. Zahajuje činnost a dobře prosperuje také firma Doldy, výroba ruksaků. Jsou tu dva soukromí zemědělci – bratři Hubkové (postavili nový kravín pro 40 dojnic) a Jiří Prouza a Jaroslav Vajsar. Ti částečně hospodaří doma a později kupují bývalý statek pana Petery. Také se sem do bývalého internátu Veby přistěhovala z Náchoda firma Drana, balírna koření.  

 

 V celé Nízké Srbské je pouze jeden obchod se smíšeným zbožím a hospoda „U Božky“ na rozcestí. Ta na Nový rok 1997 vyhořela. Následně došlo k jejímu obnovení a zprovoznění.

 

 Z iniciativy několika stálých návštěvníků hospody „U Božky“ a z podnětu chalupáře pana Líbala z Kladna se v roce 1977 – 1979 konaly první tři ročníky cyklistického závodu Tour Torpédo. V následujících letech se pak závody neuskutečnily. Až skupina nadšenců – Nízkosrbští baroni – je od roku 2000 pořádá znovu.   

 

 V letech 1996 – 1998 byla vybudovaná kanalizace a napojena na nově postavenou čističku odpadních vod. 

 

 V roce 1998 byl v obci zaveden plyn.

 

 V současné době je v Nízké Srbské 1 textilka, 2 autoopravny, výroba ruksaků, balírna koření, výroba kuchyní, pila a 4 sedláci. Část pozemků obhospodařuje Zemědělské družstvo s.r.o.  Bezděkov nad Metují. Byla zde také založena firma Hašpl – výroba hřebíků, která později přesídlila do Velkého Poříčí.

 

 Nízká Srbská má stále katastrální rozlohu 446 hektarů, 128 domů, z toho 96 trvale obydlených, 32 rekreačních objektů a 6 chat. Celkový počet obyvatel je 271, z toho 122 mužů, 149 žen a 51 dětí. Trvale zde bydlí Češi, Slováci, Němci, Poláci, Ukrajinci a Rumuni.

 

 Textilní závod 06 ukončil k 30.6.2006 svou dlouholetou činnost. O práci přišlo 49 lidí. Důvodem byl nejen nezájem o zde vyráběné zboží ale především obrovská konkurence východoasijských výrobců textilu (Čína, Vietnam a další) a jejich dodávky zboží za neuvěřitelně nízké ceny a to včetně dopravy až do Evropy. Závod se vším vybavením a zažízením koupil Čechošvýcar Erwin Kobelt. Jeho firma se jmenuje EKOMACH. S Machovem to nemá nic společného – E KO jsou první písmena jeho jména a příjmení a MACH je zkratka slova machine. Z původních zaměstnanců si ponechal jen topiče a udělal z něj správce a topiče v jedné osobě. Stavy nechal demontovat a prodal je kamsi do Pakistánu. Teď v celých Čechách kupuje levně ve zkrachovalých textilkách stroje, vozí je sem a zprovozňuje je. Pak je za slušný peníz prodává na východ, hlavně do Pakistánu. Taky tady je sklad náhradních dílů k textilním strojům – jiná firma v nájmu. V celém objektu nechal vyměnit veškerá okna a dveře za plastová a kvůli zateplení zrušil na střeše všechny světlíky. Taky vydláždil celý dvůr a příjezdovou cestu uvnitř, postavil velký altán.

 

 Zkrachovala i prodejna se smíšeným zbožím. Balírna koření Drana se na podzim 2006 odstěhovala zpět do Náchoda. Jejich nedávno zrekonstruovaný objekt chátrá, velký zájem o něj není, je špatně přístupný kamionům. 

 

Kronika Machova

    Státní okresní archiv v Náchodě zdigitalizoval staré pamětní knihy (kroniky) obce Machova s popisem nejstarších dochovaných zmínek a událostí, týkajících se naší obce až do roku 1959. Do těchto pamětních knih můžete nahlédnout na následujícím odkazu: http://vychodoceskearchivy.cz/nachod/ebadatelna/obce-nachodskeho-okresu/machov/