Popis tratě
Popis tratě
stupeň náročnosti tratě - 2 (dle tabulek NSB)
Celá trať vede rozmanitým terénem. Sportsmeny čeká celkem 5,7 km tratě, z toho jedna občerstvovací stanice, dvě průběžné kontroly, z nichž jedna hlavní, tři katastry obcí, čtyři kopečky a pět rozmanitých úseků tratě. Ale od začátku.
Vše začíná startem. Zde si je třeba uvědomit, že je to jeden z velmi náročných úkonů celého závodu. Závodník udělá dva kroky, naskočí na stroj a už musí točit ostře na levou ruku. Kolikrát se připlete soupeřům do dráhy, nebo není schopen po startu nastoupit na svůj stroj. Jsou tací, kteří jsou schopni ihned na svůj stroj naskočit a vyrazit vpřed. Ovšem zde je třeba dodat, že tomu předchází velmi tvrdý a náročný trénink.
Po takto náročném startu následuje mírně svažitý sjezd s asfaltovým povrchem. Tento sjezd je zde účelně vytvořen, neboť jezdec na bicyklu musí dosáhnout patřičnou rychlost na průjezd hlubokého lesu zvaného REZ. Zde se totiž pohybuje divá zvěř a jen díky rychlosti a skupinovému řevu zatím nebyl nikdo touto zvěří napaden.
Následuje krátký úsek po katastru Vysoké Srbské. Závodníci zde, po ledabylém sjezdu, točí ostře na pravou ruku. Opět velmi záludné místo. 90-ti stupňový úhel zatáčky klopený na druhou stranu a s neupraveným povrchem nutí závodníky ostře na brzdy. Nejeden závodník zde skončil mimo trať a je zde případ i rychlého převozu na dotažení hlavového přehozu. Bylo již jednáno o úpravě této zatáčky a bylo přislíbeno, že jakmile bude závod zařazen jako kulturní dědictví Unesco, zatáčka bude ihned upravena.
Ihned následuje část tratě, která prověří stroje závodníku, neboť závodníci vjíždí na 163 m dlouhou panelovou cestu. Zde musí být pevně stisknuta ústa, aby nedošlo k překousnutí jazyka. A jízdní kola zde trpí jako pes, neboť pravidelné tvrdé otřesy prověří každý svár i matku na kole. Jako zadostiučinění následuje klidné stoupání ve stínu stromoví, kde závodníci, jdoucí povětšinou pěšky, klábosí o hovadinách a jen občasné šlehnutí kopřivy po lýtku je vrací zpět na trať.
Po vstupu na katastr Bezděkova následuje meka všech závodníků – občerstvovací stanice. Co hrdlo ráčí teplého piva a běžných druhů teplých křavek způsobuje, že někteří ihned přestávají závodit a věnují se svému lidskému okolí. Teprve vyschnutí této božské studny donutí závodníky opět šlápnout do pedálů.
Následuje lehké prašné stoupání. V tomto úseku si zkonzumované nápoje hledají své místo v těle. Těm nápojům, kterým se toto nepodaří, ihned odchází znechuceny z těla ven a tváří se jako rozjeté kachny.
Povinná kontrolní stanice s razítkováním různých částí obnaženého těla, kterou zase milují exhibicionisti, se nachází v nejvyšším bodě tratě. Ostré pravé zatočení je vítáno všemi závodníky, neboť již následuje asfaltová cesta a mírný sjezd až do Nízké Srbské. Vydýchání, uklidnění stavu těla i mysli je opět nutným před posledním úsekem tratě - sjezdem, průjezdem a prudkým finišem.
Jedná se opravdu o nejnebezpečnější část úseku. Prudký sjezd okolo povzbuzujících přihlížejících dodává jezdci zbytek odvahy a stroj tzv. pustí. Nezřídka se opět stává, že stroj se stává nezvládnutelným buď z důvodu technické závady stroje, technické závady jezdce, nebo popřípadě obou. A následná ostrá levá pod hospodou je vrchol všeho, co může závodník z vypětí posledních sil ještě zvládnout.
Cílový finiš v podobě 30-ti stupňového stoupání je zvládnut již jen se zatměním mysli a myšlenkou, aby se hlavně neztrapnil před dětmi a obecenstvem mohutně povzbuzujícím.
Jak sami vidíte, trať není vůbec náročná a doporučuje ji 9 z 10 kondičních trenérů.
